Finding Happiness | Kapitola 2 - Plavkyně

21. dubna 2014 v 0:00 | abercrombia

Finding Happiness


Všichni vědí, že Emily a Paige byly stvořeny jedna pro druhou. Cítily se jako dvě duše z dávných časů, které byly znovu spojeny. Ale jedna tragédie zasáhne přímo do samého středu jejich vztahu a změní všechno. Emily se ze všech sil snaží pokračovat ve svém životě, ale jeden den v roce ji vždy vrátí na začátek. Paige nemá ani tušení, co všechno ztratila a co možná nikdy nenajde. Svede osud tyhle dvě znovu dohromady?



Kapitola 2 ~ Plavkyně

Emily

Je osm večer. Vzbudilo mě klepání na dveře od ložnice a Hannin hlas za nimi. Vzápětí jsem si uvědomila, že jsem neodpověděla na žádnou zprávu od holek. Po to všem, čím jsme si prošly se sobě navzájem ozýváme každý den. Je to naše bezpečnostní vesta. Vždy o sobě víme. Převrátila jsem se na druhý bok, když se dveře otevřeli. Samozřejmě - mají klíče.
Spencer vešla první a začala sbírat oblečení rozházené po pokoji. V posledních dnech se ze mě stal flákač a nepořádek v pokoji byl enormní. Aria se pustila do nandavání zmrzliny do mističek. A Hanna...
"Vážně Em? Nošením jejího trička ničemu nepomůžeš. Vím, že ti chybí. Všechny to víme. A vím, že to furt bolí, ale takhle žít nemůžeš. Když chceš truchlit, tak aspoň truchli stylově." Samozřejmě, editorka módního magazínu z New Yorku smísí sarkasmus s módou jen aby mě rozveselila. Věnovala jsem ji chabý úsměv. Ani si nepamatuju, že jsem tohle tričko vyndala z krabice s věcmi Paige, ani to, že jsem si ho oblíkla. Všichni máme takové věci, ne? Někdo dává svým ex jejich věci zpět, když se rozejdou. Jak si přeju, abych to byla bývala taky mohla udělat. Na druhou stranu, kdyby tu Paige stále byla, nebyl by důvod se rozcházet. A i kdyby se nějaký našel, nenechala bych ji odejít bez boje. Nevěděla jsem, co se všemi těmi věcmi, které definovali náš vztah, udělat. Dárky, dopisy, fotografie... Nemám komu je vrátit, ačkoli bych to beztak nedokázala udělat. Takže si je nechávám. Jak se to stalo, že sedím sama na posteli v jejím černém tričku s jednorožcem? Tohle tričko měla na sobě, když jsme oslavovaly naše třetí výročí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Takže, v kolik se sejdeme?" zašeptala Paige.
"Huh? Co?" Otevřela jsem oči. Stála jsem cítila její rty na těch mých.
"Náš karaoke večer?" Z jejích očí se staly úzké štěrbinky. Potom se ušklíbla. "Nemůžu uvěřit, že jsi zapomněla o čem jsme mluvily, po tom, co jsem tě políbila!"
Cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří. Pokusila jsem se bránit: "Nezapomněla jsem. Takový efekt na mě tvoje líbání nemá. Takže, co v devět?"
"Jistě, že nemá. Takže si prostě byla chvíli mimo?" Naklonila se, dlaně mi položila na tváře a jemně mě políbila. "Tak teda v devět. Devět. Karaoke. Nezapomeneš?" Vystoupila z auta.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nevím co je na Paige tak speciálního, ale vždy, když mě políbí, cítím se jako pod vlivem alkoholu. Vždycky mě pak opustí, ačkoli já chci víc. Já to vím a tom to ví taky. Jedu zpátky domů a zbožně si přeju, aby to ona cítila stejně.
Vrátila jsem se zpátky do reality. Aria má v ruce misku se zmrzlinou - mátovou s čokoládovými chipsy. Objala mě a pak dostrkala ke gauči.
"Takže Em, promluvíme si o tom, dobře? Kdy jsi byla naposledy plavat?" Spencer se přísně podívala na Ariu a pak zpátky na mě.
"Cože? Vždyť plavání ji drží nad vodou." Aria má pravdu. Vždycky, když se ocitnu v tomhle propadlišti mizérie, plavání mě přivede zpět. Myšlenka, že jednu snad dokážu zapomenout na pocit, který jsem cítila, když jsme plavaly spolu s Paige. Ironické je, že to nejtěžší je skočit do bazénu. Vzpomínky, víte? Všude vás doženou. Můj trenér mě na tuhle dobu připravuje tak, že trénujeme dvakrát tolik. A pak ten den přijde. Říká tomu "The Dive - Skočit do toho po hlavě." Je dobře, že v tomhle období nejsou žádné plavecké soutěže.
Hanna se k nám připojila se svoji miskou zmrzliny. "Víš, že by tě takhle nechtěla vidět."
"Je teď šťastná, Em. Musíš se přes to dostat a najít nové štěstí. Paige v něm asi figurovat nebude, ale jsem si jistá, že můžeš být znovu tak šťastná, jako jsi byla. Musíš ji nechat odejít."
"Cením si toho, holky. Vážně. Ale říkám vám to každý rok. Paige je..." Není to tak dávno, co jsem začala říkat její jméno aniž bych propukla v pláč. A pořád s tím mám problémy. McCullersová, kdybych tě nemilovala, tak za tohle bych tě nenáviděla. Moje zmrzlina se roztekla, byl z ní zelený bazének s kousky čokolády plujícími navrchu. Jenom Paige uspokojila moji touhu po mátové zmrzlině s čokoládovými chipsy. Kdyby byl dnes den, jako každý jiný, popsala bych ji jako nebe v puse.
"My víme, Em, víme." Hanna mě pevně objala a já jsem se stočila v jejím náručí. Dělávala jsem to Paige. Všechno mi ji teď připomíná. Konzumuje veškeré mé myšlenky a já jsem příliš slabá, abych proti tomu mohla bojovat. Vím, že holky mají lepší věci na práci, ale i tak si našli chvíli pro mě, aby mě rozptýlili.

Jsem profesionální plavkyně. Každé ráno běhám a pak plavu nepočítaně bazénů. Trénuju své tělo, aby klouzalo po vodě tak hladce, jak jen je to možné. Trénuju sebe, abych překonala vlny minulosti a přítomnosti. Trénuju sebe, abych byla silná. Tak proč se cítím tak bezmocně? Proč se cítím, jako bych nikdy neuměla plavat? A čekám, že mi vesmír dá jinou odpověď, než je ta jedna, jediná. Ztratila jsem Paige. Paige McCullers. Lásku mého života. Tohle zjištění mě, dnes již nespočetněkrát, praští, jako by to byla palice pobitá hřebíky. Brečím. Brečím ještě mnohem víc a potápím se mnohem hloubž do deprese, ve které jsem už dlouho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama