Finding Happiness | Kapitola 3 - Nenapsaný příběh

24. dubna 2014 v 0:00 | abercrombia

Finding Happiness


Všichni vědí, že Emily a Paige byly stvořeny jedna pro druhou. Cítily se jako dvě duše z dávných časů, které byly znovu spojeny. Ale jedna tragédie zasáhne přímo do samého středu jejich vztahu a změní všechno. Emily se ze všech sil snaží pokračovat ve svém životě, ale jeden den v roce ji vždy vrátí na začátek. Paige nemá ani tušení, co všechno ztratila a co možná nikdy nenajde. Svede osud tyhle dvě znovu dohromady?



Kapitola 3 ~ Nenapsaný příběh

Paige

Plavala jsem. Myslím, že je to jedna z těch dovedností, kterou nezapomenete, když už ji jednou umíte. Bývala jsem v tom vážně dobrá, když jsem byla mladší. Vím to, protože jsem viděla svoji fotku, kde nosím dres plaveckého klubu se symbolem žraloka. Máma říká, že na střední škole jsem byla kapitánka plaveckého družstva. Říká, že to byla má vášeň až do promoce na Stanfordu. Dnes jsem interiérová designérka. Daleko od toho, co bývalo mým snem na škole. Říká, že jsem chtěla být profesionální plavkyní. Atletkou. Olympioničkou. Dává to smysl, protože - možná si napamatuju většinu svého života, ale jedno vím určitě - jsem Paige McCullers a ráda vyhrávám.
Před mou nehodou je prázdno. Kdyby jsem chtěla vědět vše, na co jsem si nemohla vzpomenout. Chtěla jsem zpátky svoji historii. Možná se vrátit do Rosewoodu, navštívit střední školu a potkat se s kamarády a učiteli. Ale moji rodiče nikdy nesouhlasili. Nemám ponětí proč a často se kvůli tomu hádáme. Vrátit se tam na vlastní pěst mi na mysl přišlo mnohokrát, ale nikdy jsem se k tomu nepřinutila, vždycky jsem dostala strach. Myslím strach z toho, že jsem vlastně byla úplně obyčejná. Konec konců, nikdo z mé minulosti mě nekontaktoval. Takže jsem se toho nápadu vzdala. Přece - kdybych v Rosewoodu měla přátele, co stojí za to, nebo i lásku - nebylo by logické, aby se mě pokusili najít? Nepokusili, takže to pravděpodobně nestálo ani za to... Nestojí za to, abych po tom pátrala.
Nemůžu si vzpomenout, co změnilo můj sen o profesionálním plavání. Když jsem se vzbudila v nemocnici, byla jsem úplně ztracená. Se všemi jsem se musela seznámit, včetně sebe sama. Rodiče říkají, že jsem se moc nezměnila. Moje osobnost je stále stejná. Jsem za to ráda, protože kdybych náhodou potkala někoho z mé minulosti, třeba nějaké kamarády, poznali by mě a nebyla bych pro ně někdo úplně jiný. Rodiče mi znovu vštípily základy - moje vyznání, moje známky, kdy jsem promovala, moje záliby, mé oblíbené věci, moji sexuální orientaci, moje plány. Dokonce mi ukázali můj rodný list spolu s jejich občankami, abych věřila, že jsou opravdu moji rodiče. Smála jsem se tomu - kdo by si pomyslel, že mí vlastní rodiče jednou budou své vlastní dceři dokazovat, že jsou opravdu jejími rodiči?
Nepociťuji ztrátu. Občas se cítím, jako bych něco ztratila, protože v mém životě je tak obrovská prázdná díra. A zároveň nemám pro co truchlit, protože nemám ponětí o tom, co jsem vlastně ztratila. Mí rodiče mě ujišťují, že má minulost je jenom kousíčkem v porovnání s celým životem. Říkají, že mi nemá co chybět. A komu věřit víc než dvěma lidem, kteří vás milují a přejí si pro vás vždy to nejlepší?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rosie. Rosie. | Web | 24. dubna 2014 v 17:16 | Reagovat

http://a-benson-fan.blog.cz/1404/kells-hlavne-prosim-nerikej-ja-to-vedela-d

2 Anne Anne | Web | 24. dubna 2014 v 18:29 | Reagovat

Úžasné:)

3 Miara | RB-D Miara | RB-D | Web | 25. dubna 2014 v 11:34 | Reagovat

Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama