Finding Happiness | Kapitola 1 - Ruiny

17. dubna 2014 v 0:21 | abercrombia

Finding Happiness


Všichni vědí, že Emily a Paige byly stvořeny jedna pro druhou. Cítily se jako dvě duše z dávných časů, které byly znovu spojeny. Ale jedna tragédie zasáhne přímo do samého středu jejich vztahu a změní všechno. Emily se ze všech sil snaží pokračovat ve svém životě, ale jeden den v roce ji vždy vrátí na začátek. Paige nemá ani tušení, co všechno ztratila a co možná nikdy nenajde. Svede osud tyhle dvě znovu dohromady?



Kapitola 1 ~ Ruiny

Prolog

Boření nohou do písku pláže vždy nutí mé srdce být šťastné. Písek mezi prsty, vánek tančicí po mé tváři a chuť slané vody. Dnes už si takový pocit sotva pamatuji. Dnes je pro mě pláž jiná. Už není tak poklidná, není tak krásná jak si ji pamatuji.

Prvně jsem pláž navštívila s mojí mámou. Můj otec zrovna odjel, a tak mě vzala na pláž, aby mě rozveselila. A možná i sebe. Bylo mi šest let a okamžitě jsem věděla, že pláž bude jedním z mých nejoblíbenějších míst. Zatímco má máma připravovala deku, já jsem se rozběhla k moři, jako by mě volalo. Na břehu jsem si klekla na kolena, hluboko do vody. Cítila jsem se šťastně s vidinou spěchajících vln přímo ke mně a křičela jsem radostí. Máma, v domění, že se mi něco stalo, přispěchala, vzala mě a odnesla pryč. Okamžitě jsme z pláže odešly. Celou cestu domů jsme seděly v absolutním tichu, ozýval se jen nářek mého srdce - srdce šestiletého dítěte, které ztratilo svoji právě nalezenou lásku. Nicméně jsme v průběhu let pláž znovu začaly navštěvovat. A to mě inspirovalo k plavání. Nemohla jsem na pláž tak často, jak jsem si přála, a právě tak jsem našla druhou nejlepší věc na světě - bazén.

Už dlouho jsem na pláži nebyla. Ve skutečnosti to jsou roky. Všichni mí známí by byli jistě překvapení, že pláž už není mým oblíbeným místem. A všichni mí přátele ví proč. Myslím, že se jisté věci změnily. Myslím, že některé věci vyvstanou. A myslím, že některé věci nikdy nezapomeneme.

Moji první návštěvu pláže, když mi bylo šest. A moji návštěvu poslední.

Mé poslední s tebou.

Emily

"Em, kde jsi? Co je s tebou? Už pár dní jsem o tobě neslyšela! Což je na nejlpší přítelkyně dost! A ano, už to tak bude! Použila jsem proti tobě nejlepší přítelství. Co na to říct - mám o tebe strach. Zavolej mi!" Beeeep.

Další zpráva od Hanny. Mám chuť vytáhnout můj záznamník ze zásuvky, ale vím, že by to nadělalo víc neplechy než užitku. Kde se člověk může schovat ve dny, jako jsou tyhle? Technologie je, zdá se, už tak daleko, že dokáže zaslechnout myšlenky - na můj mobil dorazila zpráva.

"Ahoj Em. Jen chci vědět, jestli se můžeme domluvit na večeři. Přehodila jsem si pár klientů, takže se všechny můžeme dneska sejít."

Textovka od naší psycholožky Spencer. Spencer si vždycky najde čas na svoje přátele, navzdory počku klientů, které má. Tak to máme dvě ze tří. Aria bude volat později. Vždycky byla ta nejopatrnější, když dojde na takové věci. Vždycky to byla taková záložní zbraň, po které saháte, když vám jde o krk. Kdo by totiž Arie dokázal vzdorovat? Telefon párkrát zvonil, ale nejsem schopná ho najít pod těmi hromadami nepořádku, které pokrývají můj pokoj. Tentokrát přišel mail.

"Dobré ráno, Emily. Přemýšlela jsem, že tě podrobím výslechu, kvůli mé nové knížce. Bude o atletičce, profesionální plavkyni. Takže si o tom brzy promluvíme, dobře? Snad ti Spencer už řekla o té dnešní večeři. Uvidíme se tam!"

Takže to máme tři ze tří. Překvapilo mě, že Aria volala tak brzo. Takže to znamená, že si ty tři myslí, že jsem na tom ještě hůř než obvykle, v tomhle ročním období. Možná jsem a možná ne. Dnes je čtvrté. Její čtvrté. Jen jediný den v roce mě dokáže dostat na kolena. Bývalo to naše výročí. Dnes je to jinak. Pro posledních pár let je to "den, kdy Paige zemřela."

Jsou to čtyři roky a já stále nemůžu uvěřit tomu, že mě opustila. Nemůžu uvěřit, že mi umřela. Jsou to čtyři roky, Em, čtyři roky už žiješ bez ní. Ale se sílou mých emocí a s jasnou vidinou toho, co se stalo, je to, jako by žádný čas neuplynul.

Říkají, že ztráta milované osoby vás změní. A je to pravda - změní vás v různých směrech. A její smrt? Změnila mě a stále mě mění, ve směrech, které jsem si ani nedovedla představit. Ztratila jsem Paige McCullers. Tolikrát jsem se pokusila od toho odprostit. Všechny ty roky. Ale smutek je pružný a vrací se.

Ačkoli nové přítelkyně přicházení a odcházejí, já vždycky ve vztahu selžu, když tenhle den přijde. A vždycky si řeknu, že příští rok to tak už nebude, že mám 364 dní na to, se připravit. Ale vždycky ty dny přejdou a ke mně se to vždy znovu připlíží a rozbije to mojí duši na milion kousků, přesně jako v ten den, kdy se to stalo. A je tu další věc, kterou jsem se naučila - můžete zkusit pohnout se dál a nechat to být, ale jen jednou v životě se objeví někdo, na koho vás vaše srdce zapomenout nenechá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rosie. Rosie. | Web | 17. dubna 2014 v 16:53 | Reagovat

Páááni, tady to vypadá fakt úžasně!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama