If Only You Knew - Kapitola 1

18. dubna 2014 v 2:59 | abercrombia

If Only You Knew


Jak se Alison dozvěděla o citech, které Paige k Emily chovala, když si je samotná Paige nebyla schopná připustit? Povídka z dob, kdy Alison šikanovala Paige až do součastnosti. Chtěla jsem prozkoumat trápení, kterým si Paige prošla a jaký vliv to mělo na její "přeměnu."



Kapitola 1

"Paige, zlato, přijdeš pozdě!" Povzdechla jsem si a sesbírala věci do batohu. Plahočila jsem se do kuchyně a přemýšlela, jak hezké by to bylo, kdyby mí rodiče na nějaký čas odjeli. Což se stávalo často. Často na dlouhou dobu odjížděli, a když se vrátili, chtěli kontrolovat každičký kousek mého života.
"Tady jsi. Nemůžeš si dovolit chodit pozdě nebo vynechat školu. Vezmi si banán a spěchej," podal mi ovoce, aniž zvedl hlavu od novin. To máma vzala moji přítomnost na vědomí po svém. Políbila mě do vlasů a už už strkala ke dveřím.
Ve skutečnosti jsem mohla spát déle, kdybych chtěla. Ale ráda jezdím na kole do školy delší cestou. Pohodlně se tak vyhnu všem spolužákům. Nejsem asociální, no, dobře, možná trochu. Měla jsem přátele z pozemního hokeje a fotbalového týmu, ale nikdy jsem s žádnou z nich nikam nešla, ačkoli na mě byly milé.
Jsem samotářka. Sedím v jedné z prvních lavic, o víkendech se učím, přidávám se ke každému sportovnímu kroužku, jak mi to jen rozvrh dovoluje. A především se vyhýbám kontaktu s lidmi mého věku, mimo školu. Rodiče mě naučili jak excelovat ve všem kromě přátelení se. Byla jsem prostě stvořena k tomu, být sama. A povětšinou mi to nevadilo. Lidé mě nechávali na pokoji. Teda dokud jsem nepoznala Alison DiLaurentis, nebo Satana, jak ji ráda přezdívám.
Její skupinku jsem zahlédla na školním dvoře. Alison byla vždy obklopena svojí čtyřkou. Na první pohled bylo vidno, že je ta skupinka něčím zvláštní. Hanna byla jedním z Alisoniných neustálých terčů, především její váha. Ale Hanna Ali vždycky následovala, jako ztracené štěně. Spencer vypadala sebejistě a odhodlaně, ale v Satanově přítomnosti se měnila v puťku. Aria Montgomery byla rebelka. Vždy v černém, proto vás růžové pruhy v jejích vlasech přímo udeřily do očí. Cením si její lhostejnosti k tomu, co si o ní ostatní myslí. Poslední dívka byla Emily Fields. Ona byla důvodem, proč jsem si téhle skupinky všimla.
Na začátku roku jsem ten knedlík v krku ignorovala. Objevil se vždy, když jsem Emily zahlédla. Namluvila jsem si, že na Emily žárlím. Všichni ji mají rádi, byla to "pěkná holka odvedle". Takže jsem vlastně jako kdokoli jiný, ne? Očividně ne. Nicméně jsem nebyla připravena si to připustit.
"Nikdy to nebude cítit stejně, víš." Alison mě překvapila zrovna, když jsem se převlíkala na tělocvik.
"Já... nevím, o čem to mluvíš." Alison si obkročmo sedla na lavičku, na které jsem seděla i já a vzala mi jednu tenisku ještě předtím, než jsem si ji stačila nazout.
"Jistě, že nevíš. Drž se od Emily dál, nebo všem řeknu, za jaký tým ve skutečnosti hraješ." Pak na mě hodila botu, která mě pěkně tvrdě zasáhla do tváře. Pak odešla. Rozhlédla jsem se, jestli někdo další tuhle konverzaci vyslechl. Ale všude bylo prázdno. Naštvaně jsem si stoupla a hodila věci do skříňky. Alison DiLaurentis právě v sekundě objevila tajemství, z kterého jsem já byla zmatená roky. A nenáviděla jsem ji za to.
Odvrátila jsem se od jejich skupinky, strachem, že mě Alison uvidí znovu se na ně dívat. Prakticky jsem utekla do třídy. Nejsem strašpytel, ale Alison věděla to, co nikdo jiný. Neměla jsem ani tušení, jak na to přišla, ale na tom už nezáleželo. Kdyby zjistil otec o mých sklonech, ranila by ho mrtvice. Byl diákonem a proti homosexualitě vystupoval nespočetněkrát. Kdyby zjistil, že jeho vlastní dcera je lesba, rozpoutal by peklo. A to doslova. Bála jsem se, že Alison něco řekne. Sice neměla žádný důkaz, ale rozhodně to nebudu pokoušet. Všichni ve škole se pokoušeli nebýt na jejím "black listu".
Dnes je můj první plavecký trénink. Jsem šťastná, že fotbalová sezóna skončila a já se tak nemusím celé odpoledne honit za Alison na hřišti. V bazéně jsem jako ryba ve vodě. Můžu zapomenout na celý svět a jen cítit vlny, přelévající se přes mé tělo. Jediná chvíle v mém životě, kdy se nemusím bát.
Rychle jsem se v šatně převlékla do plavek. Nikdy jsem nebyla tak docela spokojená se svým tělem a rozhodně jsem se necítila příjemně v místnosti plné dalších nahých žen.
"Dobře dámy, do bazénu!" Dívky se začaly scházet u bazénu. Courala jsem se za nimi jako obvykle, nikým neviděna a nepovšimnuta. Trenérka nám pokynula, ať se posadíme na tribuny a spustila.
"Vítám vás v plavecké sezóně 2008/2009! Jsme rádi, že vás tu máme tolik. Jak známé tváře, tak ty nové!" Mluvila a mluvila, ale já neslyšela ani slovo. Krásná černovláska seděla deset stop ode mě. Emily Fields. Byla jsem v takovém šoku, že jsem přeslechla i vlastní jméno.
"Paige McCullers. Paige?" Holka vedle mě znala z pozemního hokeje, takže do mě strčila loktem.
"Omlouvám se. Zde."
"Bez problémů. Vítám tě v týmu, Paige." Trochu jsem se začervenala při pomyšlení, že mě nachytala zrovna, když jsem nedávala pozor. Znovu jsem pohledem zabloudila k Emily a málem omdlela, když jsem ji spatřila, jak se dívá přímo na mě. Věděla jsem, že bych měla odvrátit pohled, ale tělo přestalo poslouchat mozek. Nakonec jsem byla ráda, když trenérka zavelila - do bazénu. Po dalším šoku, který jsem prožila, když jsem viděla Emily v plavkách, jsem si konečně uvědomila, kde je problém. Až Alison zjistí, že jsme v jednom týmu, udělá mi ze života peklo? Nemohla jsem opustit tým jen kvůli možnému Alisoninu hněvu. Můj otec by mě zabil v obou případech - jak kvůli opuštění týmu, tak kvůli holce, která se mi líbí. Vždy říká, že všechny hříchy jsou si rovné a odejít z týmu, to by v jeho očích byl hřích jednoznačně.
Rozhodla jsem se, že budu Emily ignorovat. Rozhodla jsem se tak, protože ačkoli jsme ve stejném týmu, ještě to neznamená, že spolu musíme mít nějaký kontakt. Uklidním tak svého otce i Alison. Ale nikdy nic není tak snadné. Celou dobu v bazéně jsem se ji vyhýbala jak čert kříži. A jistěže jsme dostaly skříňky přímo vedle sebe.
"Ahoj, já jsem Emily." Skoro jsem hlavou vrazila do otevřených dvířek mé skříňky. Zpočátku jsem si ani neuvědomila, že mluví na mě. "Ty jsi Paige, ne?"
"Ehm... jo. Těší mě," snažila jsem se na ní nedívat, zatím co jsem mluvila.
"Plaveš skvěle," super, teď mi složila kompliment. Musí mi to dělat ještě těžší? Pohlédla jsem ji do očí tenhle den teprve podruhé.
"Díky. Ty taky nejsi špatná," nemohla jsem si pomoct a usmála se. Jakmile jsem se podívala do jejích očí, musela jsem se usmát. Bylo to jako nějaký druh magie.
"Jak dlouho už plaveš?" Nejradši bych se kopla za prodlužování rozhovoru, který jsme nikdy neměly navázat. Hatilo to moje plány. Ale Emily Field se mnou mluví, a já si nic jiného nepřála.
"V podstatě od té doby co umím chodit. A co ty? Vypadáš ve vodě úplně přirozeně." Takže Emily Fields mě při plavání pozorovala. Moje srdce začala dělat kotouly.
"Jo, táta mě hodil do vody v tom nejranějším věku. Doufal, že tak vytvoří olympickou plavkyni, hádám." Usmála se na mě a já začala téměř roztávat. Ok, nic jako louže tam nebylo, ale v tu sekundu jsem si přála, abych se byla bývala vážně rozpustila, protože mezi dveřmi nestál nikdo jiný než Alison DiLaurentis.
Popadla jsem svoji tašku a vypařila se z místnosti, jak nejrychleji jsem mohla. Alison mi věnovala ten nejrozzuřenější pohled, jaký měla v kartotéce. Prošla jsem dveřmi a rozběhla se ke kolu.
Tu noc jsem ležela v posteli nad úkolem z geometrie, když tu mi zazvonil mobil. Měla jsem zprávu, ale nikdo jiný krom mojí mámy mi netextoval, a ta teď dole připravovala večeři. Vzala jsem mobil a otevřela zprávu. Číslo jsem neznala, ale to nebylo nic zvláštního. Sama jsem v mobilu měla sotva pár kontaktů.
Řekla jsem ti, aby ses držela dál od mých věci, Vepřovice.
Nemusela jsem přemýšlet dlouho, abych přišla na to, od koho ta zpráva je. Existoval jen jeden člověk, co mi říkal Vepřovice. Alespoň co jsem věděla. Byla to přezdívka, kterou mi Alison dala během poslední fotbalové sezóny, po tom, co mě odhalila. Nejdřív jsem tomu nerozuměla, myslela jsem si, že to byla jenom náhodná přezdívka co ji napadla. Po nějaké době jsem zjistila, že mi tak říkala kvůli kůži na nohách. Chtělo se mi křičet, říct jí, že její šikanování bylo důvodem, proč mám zjizvené nohy, ale nemohla jsem ji dát tohle zadostiučinění. A i když byla Alison úplná kráva, jediná osoba, kterou jsem za ty jizvy mohla vinit, jsem byla já sama.
Hodila jsem mobilem přes pokoj a slzy mi začaly nekontrolovatelně stékat po tvářích. Neměla jsem tušení, co proti mě Alison má, ale byla jsem vzteky bez sebe. Nemá žádný důkaz o mých citech k Emily, což znamená, že nademnou nemá žádnou moc, ne? Když chce špinavou hru, tak ji budeme hrát. Tu noc jsem se rozhodla, že až mě příště Alison konfrontuje, nebudu utíkat. Nenechám ji vyhrát.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama