If Only You Knew - Kapitola 2

19. dubna 2014 v 0:00 | abercrombia

If Only You Knew


Jak se Alison dozvěděla o citech, které Paige k Emily chovala, když si je samotná Paige nebyla schopná připustit? Povídka z dob, kdy Alison šikanovala Paige až do součastnosti. Chtěla jsem prozkoumat trápení, kterým si Paige prošla a jaký vliv to mělo na její "přeměnu."


Kapitola 2

Ve skutečnosti jsem s Alison ale neválčila. Když jsem se ráno probudila, rozhodla jsemse, že bude prostě lepší Emily ignorovat. Ve škole jsem slyšela zvěsti, že křížit Alison cestu se nevyplácí. Nebudu lhát. Jedna moje část na ni chtěla vyjet, protože se toho všichni ostatní báli. Myslím, že kdyby za mnou někdo stál, neváhala bych ani vteřinu. Ale já byla sama. Nikdo by na mé straně nestál. Takže jsem znovu přešla na taktiku "přežít".

Dnes byl poslední fotbalový trénink, což znamenalo, že dnes se naposledy budu nacházet ve stejné oblasti jako Alison. Od té doby co se mnou Alison zametala, jsem se snažila vždy být v šatně první, abych se ji vyhnula. Šla jsem přímo ke své skříňce, když jsem zaslechla hlasy. Ztuhla jsem.

"Nechceš, abych byla tvůj nepřítel!"

Ve chvíli, kdy jsem zaslechla Alison, jsem chtěla vycouvat zpátky, ale nohy jsem měla jako přidělané k podlaze. Potichu jsem položila tašku a poslouchala jsem. Slyšela jsem jen její hlas, což znamenalo, že si s někým telefonovala. A pak jsem zaslechla něco, o čem jsem si nikdy nemyslel, že uslyším z úst Alison DiLaurentis.

"Prosím... ne... moc tě prosím..." Slyšela jsem, jak se ji zlomil hlas. "Ksakru!" a pak jen zvuk telefonu rozbíjejícího se o zeď. Musím se pohnout, jinak mě tu uvidí. Vzala jsem tašku a pomalu se otočila ke dveřím.

"Co tu ksakru děláš, Vepřovice?!" Strčila mě proti jedné ze skříněk. Bylo vidět, že brečela, po tváři ji stékal černý proužek. Tlačila mě ke skříňce jednou rukou, kterou mě držela pod krkem.

"Co si slyšela?!" Křičela. A něco uvnitř mě prasklo. Celou svou sílu jsem soustředila na to, abych ji od sebe dostala. Tentokrát vykřikla ona. Narazila totiž lopatkou na kliku od dveří.

"Nedotýkej se mě!" Prakticky jsem na ni zavřela. Ta situace byla najednou přesně naopak. Poprvé za 15 let jsem se cítila silná. Co jsem nečekala, byl Alisonin pohled plný hrůzy. Královna střední školy, všemocná, se na mě teď dívala se strachem v očích. Zíraly jsme jedna na druhou a najednou jsme si byly rovné. Už věděla, jaké to je, být naprosto bezmocná, samotná. Nicméně její vystrašený pohled byl rychle nahrazen nenávistným.

"Tohle tě bude mrzet, Vepřovice..." Než jsem stačila odpovědět, vyběhla ze šatny.

"Jsem v hajzlu..." opřela jsem se o skříňku a sjela na podlahu. Přemýšlela jsem o tom, kdo Alison tak vystrašil na druhé straně telefonu, kdo ji donutil brečet. A začala jsem se cítit provinila, že jsem ji ublížila, i když jen nepatrně. Nakonec jsem vstala a znovu se začala připravovat na trénink.

Ráno jsem se probudila se strachem z Alisoniny pomsty. Určitě poslala dopis mým rodičům. Ale když jsem sešla ze schodů, nikdo se o tom nezmínil. Takže věci jdou dobře. Ale věděla jsem, že to je jen prozatímní stav. Vždycky očekávám to nejhorší, takže je jen otázka času, kdy přijde Alisoniny pomsta.

Viděla jsem Alison na chodbě. Vystavovala se jako královna celého vesmíru. Od toho incidentu v šatně se na mě neobtěžovala ani podívat. To bylo vše součástí její hry. Pravděpodobně se zatím jen připravovala.

Vrcholem toho dne byl plavecký trénink. Čili čas strávený s Emily. Ačkoli jsem se Alison bála pořád stejně, prohodila jsem s ní po tréninku pár vět. Nikdo toho nebylo moc, jen normální konverzace o škole nebo dalším tréninku. Emily Fields byla jediná osoba na celé škole, která, když si stěžovala na špatně zaplavaný čas, byla sexy. Byla sexy při všem co dělala, jen já jsem ji to nikdy nedala najevo.

"Těšíš se?" Zavřela jsem skříňku a usmála se na ní.

"Jo, to bude můj první závod... myslím že budu nervózní a zároveň natěšená." Usmála se na mě a já znovu začala roztávat.

"Byla si skvělá, nemusíš si dělat starosti." Emily by dokázala uklidnit pouhou jednou větou i tornádo, kdyby na to přišlo.

"Díky." Cítila jsem, jak se červenám, a tak jsem se rychle otočila a předstírala, že hledám něco v tašce.

"Uvidíme se zítra, Paige." Otočila se a položila mi ruku zlehka na rameno. "A nedělej si starosti, jsem si jistá, že to zítra všem natřeš." Usmála se, zavřela svojí skříňku a odešla. Nikdy jsem nekouřila trávu, ale přesně v tenhle moment jsem se cítila úplně sjetá. Prakticky jsem poskakovala celou cestu k mému kolu. Nikdo mi tenhle moment nezničí.


Když jsem přišla domů, máma na mě volala z kuchyně.

"Paige, zlato! Přišel ti dopis!" Vešla jsem do kuchyně a zmateně se na mámu podívala.

"Divný, nikdy mi pošta nechodí." Pokynula ke kuchyňskému stolu, kde dopis ležel. Zvedla jsem tu fialovou obálku a zkoumala ji. Bylo na ni mé jméno a v růžku stálo - Emily Fields. Moje srdce se najednou propadlo až kamsi do žaludku a já cítila jak hořím.

"Od koho to je?" Nemohla jsem se na mámu ani podívat, a tak jsem si jen přehodila tašku přes rameno a utíkala ke schodům.

"Jenom kamarádka, mami." Křikla jsem zpátky a utíkala do pokoje. Rychle jsem zavřela dveře, tašku jsem hodila na zem a sedla si na postel. Neměla jsem tušení, proč by mi Emily mohla psát. Chtěla jsem to jen co nejrychleji otevřít. A tak jsem roztrhla obálku...



KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 19. dubna 2014 v 10:11 | Reagovat

Krásné napsané:)

2 Anne Anne | Web | 19. dubna 2014 v 19:16 | Reagovat

Jseš fanoušek PLL?:)Jestli ano,budu moc ráda,když se přidáš do fanclubu PLL  http://iheartprettylittleliars.blog.cz/1404/pretty-little-liars-fanclub#komentare  ,předem děkuju a omlouvám se za reklamu :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama