Past Memories | Kapitola 2 - Příliš mnoho pocitů

22. dubna 2014 v 0:00 | abercrombia

Past Memories


Příběh z doby, kdy Alison šikanovala Paige. Včetně začátků Paily a jejich příběhu, coming outu a co by se stalo, kdyby Alison nebyla zmizela.



Kapitola 2 ~ Příliš mnoho pocitů

Emily

Poslední dny pro mě byly těžké. Stále k Alison něco cítím a dál už to nejde skrývat. Mluvily jsme spolu v knihovně. Nebylo tam ani živáčka. Políbila jsem ji. Reagovala dobře, myslím tím... usmála se na mě. Ale když jsem ji po pár dnech v šatnách políbila na krk, rozzlobila se. Proč se jeden den chová mile a o pár dnů později je všechno jinak? Nerozuměla jsem tomu, chovala se divně. Je to moje kamarádka a někdy to dokonce vypadá, že chce být víc než to. Vlastně ani nevím, proč se s ním přátelím. Je to ďábel co si zahrává s ostatními lidmi. Je příčinou tolika problémů. A já nechci být její další obětí. Jsem si jistá, že to na mě hraje. A se všemi pochybnostmi, které mám, se všemi starostmi s Benem, se to stává vážným problémem. Musím udělat něco s naším "vztahem", nechci s ním být. Teď už vím, že to není jen fáze, jsem určitě na holky. Jako bych neměla v životě dost problémů. Potřebuju radikálně změnit svůj život, nedokážu předstírat, že jsem někdo, kdo nejsem. Zaprvé to musím říct kamarádkám. Ne Alison, protože ta to očividně ví. Jsem si jistá, že to vezmou v pohodě, ale nemůžu si pomoct, stejně jsem nervózní. Potom bych si měla promluvit s rodiči. Nevím, jak bude reagovat moje máma. Myslím, že je otevřená, ale nepamatuju si, že by kdy mluvila o homosexualitě. Vím, že se to může změnit, když to zasáhne přímo vaši rodinu. V každém případě to musím provést co nejdřív, jinak mi exploduje hlava.
"Hej. Dobré ráno!" řekla Paige, zatímco jsem byla zamyšlená.
"Ahoj, jak se máš?" odpověděla jsem ji.
"Já se mám fajn, ale co ty? Něco se stalo? Vypadáš ustaraně."
"No... to nic. Přemýšlela jsem o... Na tom nesejde. Nechci tě unudit k smrti mými psychologickými úvahami o životě," řekla jsem a zasmála se.
"Myslím, že nejsi ten druh holky."
"Co tím myslíš? Jsem reflexní, s hlubokou introspekcí. Takže mi chceš říct, že sis myslela, že jsem hloupá?" zachichotala jsem se.
"No, vlastně jsem trochu překvapená. Takže nemáš prázdnou hlavu. Šokující!" dotkla se mých vlasů.
"Jsi hloupá," odvětila jsem s širokým úsměvem na tváři.
Věděla jsem, že se na nás Alison dívá. Stála na chodbě, přímo před třídou. Mračila se na Paige a když se podívala na mě, vypadala zklamaně. Co je to s ní? Před pár dny bych řekla, že žárlí, ale dala jasně najevo, že ji nezajímám. Nerozuměla jsem tomu. Krom toho, v posledních dnech je posedlá ničením života Paige, i když ji nic neudělala, jenom bránila Monu. Už je mi jedno, co si myslí. Samozřejmě ji miluju a je to moje kamarádka od té doby, co si jen pamatuju, ale jsem z těch jejích her unavená.
"Vím, že je to tvoje kamarádky, ale právě teď mě Satan probodává pohledem," podotkla Paige s úsměvem.
"Jo, to je. Ale žádnej strach, poslední dny se chová divně. Musím si s ní promluvit. Myslí si, že jsi její nepřítel a proto tě chci zničit," pozvedla jsem obočí.
"Cože?" vykřikla Paige šokovaně. "Jenom jsem ji řekla, co si všichni myslí o jejích nechutných komentářích a šikanování. Problém je, že oběti nemají odvahu ji odporovat. Bojí se jí. Je to mrcha, co si užívá mučení ostatních, ale já ji nenechám. Nebude to dělat přímo přede mnou," řekla naštvaně.
"Možná máš pravdu," nevěděla jsem, jak Alison bránit.
Bylo to poprvé, co jsem ji viděla tak rozzuřenou, protože je vždycky velmi příjemná a zdvořilá. Vlastně jsem ráda, že Paige se s Alison konfrontovala. Někdo ji musí zastavit. Mám Paige ráda ode dne, kdy jsme se seznámily. Ale teď ji mám ráda ještě víc. Její odpověď byla sexy.
"Musím jít, ale uvidíme se na tréninku, dobře?" zeptala jsem se ji.
"Jasně. Připrav se na prohru," zasmála se.
"Tak s tím hodně štěstí!" taky jsem se zasmála. "Paige..." řekla jsem ji a chytla ji za ruku, když už se otáčela. "Možná bychom mohly po tréninku zajít na kafe."
"Jo, to bych ráda! Uvidíme se později!" zamávala mi.
Alison stála pořád před třídou a pozorovala nás. Nemohla skrýt svoje naštvání. Když Paige odešla a já sebrala své věci, objevila se u mě, s ďábelským výrazem na tváři.
"Takže bezkrká je tvoje nová holka?" řekla sarkasticky.
"O čem to mluvíš? Je milá a ty bys ses ji měla snažit poznat, Ali," odpověděla jsem.
"Víš přesně o čem mluvím. Znám tvoje tajemství, Emily. Ale neboj, u mě je v bezpečí. Jen bys měla vědět, že mám ráda kluky."
"Pleteš se, Alison. Já nejsem..." Ne, nemůžu to vyslovit. "Mám přítele. To, co se tuhle stalo nic nebylo. Bylo to impulzivní, hloupé. Nevím, proč jsem to udělala, ale můžu tě ujistit, že nejsem..." pokračovala jsem tiše.
"Myslím, že vím, proč jsi to udělala. Vím, že jsem neodolatelná, Em," řekla s úsměvem. "Políbila jsi mě dvakrát, Em," ztišila hlas. "A když chceš skrývat svoje tajemství, je mi to jedno. Zná bezkrká tvoje tajemství?" znovu se usmála.
"Přestaň, Alison. Nechci o tom mluvit."
"Ok, tak ji ode mě pozdravuj, dobře?" hlasitě se zasmála.

Paige

Vešla jsem do třídy a hodila tašku na lavici. Učitel tu ještě nebyl, takže jsem vytáhla mobil a přečetla si zprávy od otce.
Paige, trenérka mi řekla, že příští týden budou závody, budeš finišovat?
Nedostala jsi mojí zprávu? Po tréninku přijď domů, bazén na tebe čeká. Pokud chceš být nejlepší plavkyně týmu, musíš trénovat víc. Miluju tě, zlato.
Miluju tě? Zhluboka jsem se nadechla.
Ahoj tati. Zítra mám test, takže se musím učit. Přijdu domů do večeře. Uvidím se později. Zmáčkla jsem odeslat a snažila se zapomenout na jeho zprávy. Vím, že lhát se nemá, ale nebudu plavat místo toho, abych byla s Emily. Nikdy!
Pokud jde o mého otce, je mi z něj na nic. Nevím, proč prostě nechápe, že Emily je lepší plavkyně než já. V týmu jsem už několik týdnů, takže je skoro nemožné, abych v příštích závodech finišovala. Myslí si, že jsem Superwoman. Nemůžu vystát tu jeho posedlost. Tlačí na mě příliš. Sedla jsem si na židli a snažila se uklidnit přemýšlením o Emily a jejím krásném úsměvu. Vím, že u ní nemám šanci, protože má přítele a není na holky, ale chce se mnou jít na kafe. Jsem z toho vedle! Podívám se ke dveřím a vidím Alison. "Okay, teď ne, prosím," pomyslela jsem si.
"Jsi hluchá, blbko? Neslyšelas, co jsem ti řekla o Emily?" zeptala se mě.
"Můžeš mi dát jeden dobrý a přesvědčivý důvod, proč mě tolik nenávidíš?" věděla jsem, že mi nebude schopná dát logickou odpověď.
"Nenávidím tě. Čistě a jasně. A nechci, aby si mluvila s Emily. Už jsem ti to jednou řekla a tys mě ignorovala. Dneska jsem vás viděla, jak jste se smály a bavily. Přestaň s tím. Je to moje kamarádka a já nechci, aby se z ní stal loser. Je to nakažlivý, víš?" dodala.
"Je v týmu. Nemůžu ji ignorovat. A navíc, ty mi říkáš, co bych měla dělat se svým životem? Ztrať se!" zamračila jsem se.
"Nevíš, čeho jsem schopná, McCullersová. Varuju tě! Nechci, aby ses potloukala poblíž Emily. Nezajímá mě, že jste spolu v týmu."
"Nebo co? Zavoláš policii? Dáš mi facku? Jestli jo, tak ti doporučuju vzít si vysoký podpatky, trpaslíku," odpověděla jsem naštvaně.
"Být tebou, tak mám strach, bezkrká," řekla mi vyzývavě a sedla si k oknu.
Nebojím se, ale je mi špatně z jejích řečí. Pořád opakuje to samé, už od pondělního incidentu. V mém životě se toho děje hodně. Můj otec, Emily, moje sexualita... a já nechci mít další starosti.

Emily

Podívala jsem se netrpělivě na hodinky. Už po několikáté. Hodina je skoro u konce.
Nevím, jestli mě učitel viděl, jak se na hodinky dívám, ale jestli ano, tak to fungovalo, protože se rozhodla hodinu ukončit a pokračovat příště. Rychle vezmu tašku a namířím si to k bazénu, když vrazím do Bena.
"Hej, kam pospícháš?" natahuje se pro pusu.
Udělám krok zpátky. Najednou vypadá naštvaně.
"Co se děje? Proč jsi mi nedala pusu?"
"Mám trénink a nechci přijít pozdě," odpověděla jsem, i když jsem měla ještě pár minut k dobru.
"Nechceš se sejít po tréninku? Chybíš mi," dodal.
"Vlastně už mám plány. Jdu na kafe s kamarádkou. Co třeba zítra?" zeptala jsem se mile, i když jsem s ním ven jít nechtěla.
"S jakou kamarádkou? Už spolu vůbec nejsme, Emily. Jsi moje přítelkyně a já s tebou chci trávit čas. Ale ty se mnou evidentně ne."
"Omlouvám se, Bene... ale já svoje plány nezměním. Zítra jsem volná."
"Kecy. Prostě jdi s kamarádkou, je mi to fuk, Emily," zakřičel na mě. Právě v ten okamžik jsem uviděla Paige, jak nás pozoruje. Ben mezitím odešel.
"Viděla jsem, jak se hádáte. Jsi v pohodě, Em?" zeptala se mile.
"Jo, jsem v pohodě. On je kretén," řekla jsem ji. Nejsem zklamaná, protože jsme se s Benem pohádali. Jsem spíš smutná, protože nechci žít ve lži.
"Co se stalo?"
"Chtěl se se mnou po tréninku sejít a já mu řekla, že už mám plány. Vlastně to není nic velkýho. Myslíš, že měl právo se na mě naštvat?! zeptala jsem se.
"No... je to tvůj přítel. A chce být s tebou, to je logické."
"Upřímně řečeno raději trávím čas s tebou."
"Okay, to je pro mě pocta," usmála se. "Ale zkus se vzít do jeho role. Miluje tě a ty se mu vyhýbáš."
"Neznáš ho, není perfektní. A já mám teď dost starostí a problémů. A potřebuju kamarádku." řekla jsem ji smutně.
"Nemám přátele, takže nevím, jestli budu vyhovovat tvým požadavkům," usmála se.
"Jistě, že máš kamarádku, Paige. A jsi skvělá, mimochodem. Děkuju," řekla jsem, když jsem ji pevně objala. Věděla jsem, že bude nádherně vonět. Nechtěla jsem ji přestat objímat. Bylo to jenom obětí, ale cítím se skvěle, kdy jsem s ní. Mluvit s dalšími kamarádky je fajn, ale mluvit s ní jde tak snadno. Myslím, že se do ní pomalu zamilovávám, protože teď už celé dny nemyslím na Alison. Chci být s Paige. Smutné, že se to nemůže stát. Není lesba. Takže jsem šťastná, že bude alespoň moje kamarádka.
V té chvíli vyjde Alison ze třídy. Ale místo toho, aby něco řekla, jen kolem nás projde s vytočeným výrazem ve tváři.
"Jo, objala jsem ji i když jsi mi řekla, abych se k ní nepřibližovala. Máš s tím problém?" Paige se zamračila.
"Varovala jsem tě, bezkrká. Tímhle jsme začaly." pozvedla dva prsty a pak je rozdělila do znaku vítězství.

Paige

Po skvělém tréninku jsem se oblíkla, abych mohla vyrazit za Emily, která už čekala před šatnou. Většinou jsem zůstávala v bazénu déle než kdokoli z týmu. Milovala jsem to poklidné plavání beze stopek.
"Omlouvám se, že jdu pozdě. Znáš můj rituál," řekla jsem stydlivě.
"To je v pohodě, hrála jsem Angry Birds," usmála se. "Sice ti to docela trvalo, ale vypadáš nádherně. Tvoje tričko je super... a máš perfektní tělo, takže..." začervenala se.
"Děkuju... ty vypadáš taky skvěle," zírala jsem stydlivě na podlahu.
Nastoupily jsme do Emilyina auta a dojely do kavárny, co je vedle mého domu. Vstoupily jsme dovnitř a posadily se k jedinému volnému stolu.
"Takže... se cítíš líp?" zeptala jsem se ji.
"Začala jsem se cítit líp hned po tom, co jsem si s tebou promluvila. Ale stejně řeším spoustu problémů."
"Tím myslím Bena, nepletu se?"
"Jo, ale to je má poslední starost. Nemiluju ho. Nepřitahuje mě. Takže přemýšlím o rozchodu. Myslím, že to k němu není fér."
"Pokud to takhle cítíš, měla by ses s ním rozejít," přikývla jsem.
"A co ty? Máš někoho v srdci?" zeptala se mě.
"Ne, to ne... myslím tím, že možná jo, ale nejsem si tím jistá. Je to složité."
"Červenáš se? Myslela jsem, že jsi drsňačka, ale jsi docela stydlivá, McCullersová," mrkla na mě. "To je škoda, protože ty jsi partie: krásná, milá a atraktivní..."
"A taky chytrá, na to nezapomeň, Fieldsová. Ale nejsem filozofický typ, myslím, že ty jsi jediná, co má ráda ty kecy," zasmála jsem se.
"Takže, co je tvůj problém?" zeptala se mě vážně.
"Chodila jsem s pár kluky, ale myslím, že jsem si nevybrala dobře. Necítila jsem nic. Myslím, že jsem ještě nepotkala "jeho"."
"Věříš v tuhle hloupou teorii? Vážně si myslíš, že někde venku je tvoje spřízněná duše?" zeptala se překvapeně.
"Nevím, je to možný."
"Já si nejsem jistá, ale ty jsi úžasná. Nebudeš mít problém najít svojí přízněnou duši," přikývla a usmála se na mě.
Strávily jsme skoro tři hodiny mluvením a smíchem. Vážně jsem měla Emily ráda, byla jsem ráda, že ji mám ve svém životě. Je mojí jedinou přítelkyní a můžu s ní mluvit o čemkoli. No... ne tak docela. Nemůžu ji říct, že jsem do ní zamilovaná, ale stejně jsem ráda, že mám někoho, komu můžu zavolat, když se cítím pod psa. Když jsme odešly z kavárny, bylo už skoro osm. Objaly jsme se. Byl to fantastický den, takže jsem si nevšímala svých naštvaných rodičů. Nebylo to ani tak hrozné, protože si mysleli, že studuju. Když jsem otevřela dveře, stáli tam s rukama zkříženýma na prsou, ale nebyli ve skutečnosti naštvaní. Takže jsme si dali večeři a já šla spát s širokým úsměvem.
Ráno jsem se probudila šťastná, Emily na mě měla tenhle efekt. Ve škole jsem šla přímo k mé skříňce. Když jsem ji otevřela, na zem spadla obálka. Co to má být?
Ohnula jsem se a zvedla ji. "Od Emily pro Paige."
Okay, tohle bylo velké překvapení. Proč mi píše dopis, když se mnou může mluvit. A co se tam píše? Dala jsem si dopis do kapsy a šla do třídy. Tam si ho přečtu. Dneska dávat pozor rozhodně nebudu. Mám podstatnější věci na čtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama