Finding Happiness | Kapitola 5 - Uchovat si vzpomínky

4. května 2014 v 0:39 | abercrombia

Finding Happiness


Všichni vědí, že Emily a Paige byly stvořeny jedna pro druhou. Cítily se jako dvě duše z dávných časů, které byly znovu spojeny. Ale jedna tragédie zasáhne přímo do samého středu jejich vztahu a změní všechno. Emily se ze všech sil snaží pokračovat ve svém životě, ale jeden den v roce ji vždy vrátí na začátek. Paige nemá ani tušení, co všechno ztratila a co možná nikdy nenajde. Svede osud tyhle dvě znovu dohromady?



Kapitola 5 ~ Uchovat si vzpomínky

Emily

Běžela jsem obvyklou trasu. Dnes běžím později než obvykle, ale to mi nevadí. Nic mě nemůže dostat na kolena, cítím to. Doběhla jsem svůj imaginární cíl a sedla si na lavičku před moji oblíbenou kavárnou v New Yorku. Navštěvuji ji často, co jsem se do NY přestěhovala, takže barista i majitel jsou mí dobří přátelé. Kavárna má velká okna, orámovaná břečťanem a květinami. Připomíná mi kavárnu, o které jsme s Paige chodívaly v Rosewoodu. V interiéru je také spousta květin a nechybí ani zakrslé stromky. Paige by tohle místo milovala. Miluje květiny a cokoli rustikálního. Tohle je další z věcí, které byste od ní nečekali, a kvůli kterým jsem ji milovala.
"Nemáš uplakané oči? Pozvala bych tě dovnitř, ale vím, že v téhle době sem nechodíš," Sadie si sedla vedle mě a objala mě.
"Taky tě ráda vidím, Sadie. Mí přátelé u mě přespali, takže jsme se nasnídali společně," omluvila jsem ji. Normálně jsem se totiž se Sadie nasnídala. Její rodina kavárnu vlastnila. Když jsem se do New Yorku před dvěma roky nastěhovala, kavárna byla jedna z nejskvělejších věcí, co jsem tu objevila. Vlastně jsem byla poslední z holek, co se sem přestěhovala. Byl to náš dětský sen - žít báječný život v New Yorku jako Carrie Bradshaw a její kamarádky v Sexu ve městě.
V den, kdy jsem se sem přestěhovala, si holky vzaly volno, aby mi pomohli se přestěhovat. Po tom, co odešly, rozhodla jsem se prozkoumat městě na vlastní měst. Kráčela jsem ulicí, když jsem spatřila kavárnu. Byla jsem ve stejném propadu jako teď. Sedla jsem si na tu samou lavičku a Sadie ke mně přišla, aby mi řekla, že mají zavřeno. Kavárna zavírá v devět, ale ona ještě uklízela. Také zrovna procházela těžkým obdobím a uklízení kavárny od shora dolů ji pomáhalo dostat se na jiné myšlenky. Měla jsem slzy v očích a vzpomínala na malou kavárničku v Rosewoodu. Ona si sedla vedle mě, objala mě a obě jsme se rozbrečeli. Byla jsem v takové depresi, že mi bylo jedno, koho objímám. Seděly jsme tak 30 minut, brečely a objímaly se. Je legrační, jakým způsobem jsme se staly přítelkyněmi. Myslím, že když máte zlomené srdce, můžete ulpět na každém, dokonce i na cizí osobě, aby vám pomohla dát se dohromady. Nemůžu říct, že mezi námi proběhlo něco romantického, ale zároveň nemůžu říct, že pro mě vždy byla jen kamarádka.
Po našem slzavém seznámení jsme se na sebe podívaly a propukly v smích. Pozvala mě dovnitř na kafe a podívaly jsme si. Najednou bylo ráno a kavárna měla otevřít. Kamarádky mě varovaly, abych byla v New Yorku v noci opatrná, že ne každý může být důvěryhodný. Přesto jsme se Sadie byly na tak podobné emocionální úrovni, že jsme se s nikým jiným necítila bezpečněji. Možná ta emocionální podobnost mě přinutila vstoupit do zavřené kavárny s úplně cizím člověkem uprostřed noci. Cítila jsem se jako ve svatyni, když mi řekla o jejím trápení a já o tom svém.
Nemluvily jsme o detailech. Nic jsme nespecifikovali, žádná jména. Řekly jsme jen co se stalo a jak se teď cítíme. Ráno se zeptala své přítelkyně, se kterou je už dva roky, jestli si ji vezme a ona ji odmítla. Řekla jsem ji, že já dva roky pro svojí přítelkyni truchlím. Vím, jaké to je, ztratit někoho milovaného. Pak jsme na chvíli byly zticha. A následoval polibek. Uprostřed našich slz a bolesti jsme se políbily. Nebylo to ideální, vzhledem k okolnostem, ale nebylo to nepříjemné. Okamžitě jsme se od sebe odtáhly a rozhodly se vrátit zpět k našim životům.
Takhle snadné to je se Sadie vždycky. Nebylo nutné se omlouvat nebo něco vysvětlovat, protože jsme si rozuměly. Měly jsme tenhle druh spojení, který jsem mívala pouze s Paige. Věděly jsme, že ani jedna z nás není připravená. Sdílely jsme emocionálně-atraktivní-flirtující tanec. Vždycky jsem si myslela, že kdybych se někdy dostala přes Paige, byla bych se Sadie. Sdílela se mnou stejné pocity. Ale ona se taky nedostala přes svoji přítelkyni, nicméně několikrát zmínila, že by mě brala hned, jak se její srdce uzdraví.
Sadie se dotkla mojí ruky. "Kde jsi teď byla? No tak, sexy zrzka sedí hned vedle tebe, vyžaduje tvojí pozornost a ty při tom usínáš? Jsi výborná společnice, Fieldsová," škádlivě se usmála.
"Víš, že si tvojí společnost užívám. Víc, než přítomnost kteréhokoli baristy na světě, Dee. Buď ráda, že moje ex-přítelkyně nebyla baristka, to bys měla druhé místo," taky jsem ji začala škádlit.
"Pořád jsem přes to nedostala, že ne? A já jsem si myslela, že si to konečně zametla pod stůl, protože Dive začal před třemi dny a ty už jsi venku," koketně se na mě koukla a usmála se.
"Nemluv tak, jako bys nebyla vinna! Myslíš, že nevím kdo navrhl interiér tvojí kavárny? Ta informace ti vyklouzla jednu noc, když jsi byla opilá!" Cítila jsem, že triumfuji.
"I tak se mi celkový vzhled Café Diem líbí, díky moc! Nevadí mi, že to navrhla ona. Dostávám tolik komplimentů, že když změním vzhled, bude to jako změnit značku, víš? Kromě toho, nevypadala bych jako totální ztroskotanec, kdyby viděla, že jsem změnila design jen abych se přes to dostala?" Zkřížila ruce na prsou. Sadie a její drobná ramena, červené vlasy a pihy, vypadala vážně roztomile, když předstírala, že je naštvaná. Jako dítě, které se snaží chovat dospěle.
"Taky se mi líbí, jak to tady vypadá. Neměň to. Je to součást toho, proč se sem vracím. Kdyby byla naživu, tak by to milovala... ještě víc než já."
"Díky. Jsem ráda, že se vám tu líbí, paní Emily Fieldsová. Takže, co dalšího, kromě designu, tě nutí se sem vracet?" usmála se na mě, předvídaje moji odpověď. Nejlepší na tom je, že obě víme, jak neškodné naše flirtování je. Někdy mám pocit, že Sadie měla být jedna ze dvou přítelkyň, které jsem měla po Paige. Ale nikdy nebyla ta správná chvíle si se Sadie začít. Oba mé minulé vztahy byly vystaveny na vzájemném porozumění s datem exspirace - žádné dlouhodobé závazky. Žádné stěhování, žádná svatba. Až do teď byla Paige jediným člověkem na světě, se kterým jsem byla připravena tyto kroky udělat.
Nemůžu pochopit, jak někdo mohl odmítnou Sadie. Nejradši bych její ex-přítelkyni zabila, kvůli tomu, jak moc ji ublížila. Někteří lidé prostě nevědí, kdy mají dost. Kamarádky mě k Sadie postrkovaly. Občas se ještě zmíní, ale já pořád nejsem připravená.
"Samozřejmě ty," věnovala jsem ji bleskový úsměv.
"Neměla bys jít zpátky ke svému espressovači? Riley vypadá, jako že je to nad jeho síly," podívaly jsme se jeho směrem zrovna, když rozlil nějakou kávu na podlahu. Sadie se zamračila.
"Máš pravdu. Usmívej se častěji, dobře? A pozdravuj holky. Měly bychom brzy něco společně podniknou." Objala mě a políbila na tvář. Vrátil jsem se zpátky domů.
Když jsem se vrátila, byl čas oběda a všechny tři holky nechaly zprávu na mém záznamníku. Byla tam i zpráva od mámy, která se nepochybně od holek dozvěděla, jak to teď se mnou je. Odepsala jsem kamarádkám a poději zavolám mámě.
"Ahoj holky! Nemůžu vám dostatečně poděkovat za to přespání. Cítím se teď mnohem líp. Zrovna jsem byla běhat a popovídala si se Sadie v Café Diem. Chybíte jí a chce se s vámi brzo sejít. Pořád si ještě nejsem jistá svojí náladou, takže neříkejte nic Georgovi, ok?"
Asi pět minut po tom, co jsem odeslala zpráva mi volala Hanna. Zvedla jsem to, i když jsem předem věděla, co se mi chystá říct.
"Hanno, nic nebylo. Jsme jenom kamarádky," řekla jsem, jako už tolikrát předtím.
"Ale no tak, Emily! To jsi říkala i o Paige! Návštěva Sadie po té plačtivé noci, to je fajn. Skvělý pokrok! Tvoje nové já dělá kroky dopředu a mě se to líbí!" Prakticky jsem z telefonu její vzrušení cítila. Ona je z holek největší Samily shipper. Takže byla dvakrát zklamaná, když jsem si našla přítelkyni a oběma dala při prvním setkání najevo, že oni pro mě nejsou ty pravé. Hanna umí být někdy horší než moje máma. V pozadí jsem zaslechla Caleba, což byl můj signál pro ukončení našeho hovoru.
"Jsi blázen, Hanno. A prosím, neříkej všem, že mám Sadie ráda. Všechno je jenom platonické. A neříkej to ani Ca-"
"Gratuluju, Emily!" Zaslechla jsem Caleba ještě než jsem větu dokončila. Dala jsem oči v sloup. Proč jsem si myslela, že si to Hanna dokáže nechat pro sebe? A neříct to Calebovi?
"Ooup... Promiň, Em. Caleb se zrovna vrátil z práce, musím jít!" Řekla ve spěchu a zavěsila. Je dobré vědět, že jim to vychází. Po tom, co se Caleb odstěhoval do Ravenswoodu, věci se staly pěkně divokými. Teď se spolu hádají kvůli milým maličkostem. Nedávno se pohádali kvůli bytu jen pár hodin poté, co se spolu rozhodli bydlet. Nemluvili spolu několik dní. Nakonec se usmířili. Mají prostě jen zvláštní způsob, jak si ukazovat svoji lásku.
Přemýšlela jsem o tom, jak se Hanna a Caleb sestěhovali. Jak daleko bychom byly my s Paige, kdyby tu ještě byla? Podívala jsem se po pokoji a přemýšlela, jestli by tu Paige chtěla žít. Vždycky chtěla být designérka. Absolvovala s titulem z psychologie, ale design byl jeden z jejích snů. Hned vedle profesionálního plavání. Prošla jsem byt, zkoumala nábytek a jeho rozvržení a přemýšlela, co by na to řekla ona.
"Sem bychom měly dát zrcadlo, lásko, aby pokoj vypadat větší. A co kdybychom natřely zdi na žluto? A dvě viktoriánské bílé židle sem, hned vedle kulatého stolečku. Bude to mít starodávný nádech. A sem dáme černou vázu plnou květin. Aaah, květiny! Em! Co kdybychom měli květiny na celém parapetu? Orchideje, růže... a karafiáty, tvoje oblíbené!"
Zaslechla jsem vyzváněcí tón, zpráva od Arii.
"To je skvělý! Řekni Sadie, že se sejdeme! Ezra pořád myslí na ten jablečný koláč, co jsme měli minule!" Dlouho jsem Ezru neviděla. Naposledy jsem o něm slyšela, když byl po krk ve studentských esejích. Takže naše další "společeně" zahrnovalo i partnery. Píp. Píp. Nová zpráva od Spencer.
"Něco nového se Sadie? Něco nového s tebou? Jo, Hanna mi už psala i s jejími závěry. Byla jsem jedinou pacientkou Radley z nás čtyř? Protože si občas myslím, že ta Hanna byla taky. Toby tě pozdravuje a prý tě brzo přijde navštívit." Zasmála jsem se. Když to byla Hanny gramatika, tak to byla její naivita, co Spencer dokázalo vytočit.
Ale ani zprávy od mých přátel mě nemohly rozptýlit od myšleni na Paige. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Slyšela jsem její hlas.
"Potřebujeme větší postel. Tahle je dost malá. Jedna z nás by mohla spadnout, až budeme... um... však víš."
Okamžitě jsem otevřela oči. Od té doby jsem si zakazovala na takové věci myslet. Je to pravděpodobně i důvod, proč mé minulé vztahy nefungovaly. Člověk nemůže čekat, až bude její přítelkyně připravená, příliš dlouho. Spencer si myslí, že mám nějaké duševní potíže, ale nikdy na mě nepoužila svůj diplom z psychologie. Alespoň co já vím. A byla jsem ji za to vděčná.
Najednou se mi po Paige začalo stýskat tak moc, že jsem od sebe smutek dál držet nedokázala. Celý den jsem si vedla tak dobře. Nechci do toho spadnou zpátky, ale vím, že to nejsem schopná zadržet. Pohybovala jsem se po pokoji a hledala nějaké rozptýlení, když jsem zahlédla obal CD. S bolestivou grimasou jsem si sedla na zem a proklínala jsem se za to, že jsem ho nevyhodila. Holky to tu musely zapomenout, když čistily můj pokoj. Vzala jsem to a otočila. Bylo to CD Pink od Paige. Nechala ho v mém autě v den nehody.
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela ho.
Byl na něm obrázek mě a Paige, momentka, kterou zachytil Ezra, když jsem mu ještě říkala Pan Firz. Seděly jsme na chodbě v Rosewoodské střední. Já jsem se něčemu smála a ona seděla vedle mě, usmívala se na mě. Chtěla jsem tu fotku vyhodit, ale byla tak syrovým odrazem skutečnosti. Paige změnila můj názor. Požádala mě, abych si ji nechala, když šla na Staford. Řekla, že kdybych pochybovala o nás nebo o tom, jestli mě miluje, mám se podívat na tenhle obrázek. Nějakým způsobem se Ezrovi podařilo zachytit, co říkaly její oči, ale já se to neodvážila říct nahlas. Měla pravdu.
Nemůžu říct kolikrát mě tenhle obrázek dostal z těch nejtěžších období, kdy jsme byli od sebe. Pokaždé, když přijela, během prázdnin, nebo jako překvapení, dívala se na mě tímhle pohledem - plným lásky a náklonnosti. Mohla bych do těch očí zírat celé dny.

A moje pozitivní energie zmizela. Stočila jsem se na zemi do klubíčka a zírala na fotku. Znovu jsem po ní toužila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 4. května 2014 v 11:10 | Reagovat

Taky bych chtěla žít v NY:):D Jinak zase krásně napsané:)

2 Miara | RB-D Miara | RB-D | Web | 5. května 2014 v 13:55 | Reagovat

Jsi moc nadaná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama