Finding Happiness | Kapitola 6 - Utopená v broskvích

7. května 2014 v 12:19 | abercrombia

Finding Happiness


Všichni vědí, že Emily a Paige byly stvořeny jedna pro druhou. Cítily se jako dvě duše z dávných časů, které byly znovu spojeny. Ale jedna tragédie zasáhne přímo do samého středu jejich vztahu a změní všechno. Emily se ze všech sil snaží pokračovat ve svém životě, ale jeden den v roce ji vždy vrátí na začátek. Paige nemá ani tušení, co všechno ztratila a co možná nikdy nenajde. Svede osud tyhle dvě znovu dohromady?



Kapitola 6 ~ Utopená v broskvích

Paige

Vyšla jsem z mého bytu přímo do slunce. Chvíli jsem se vyhřívala a přemýšlela, kterou cestou se vydám. Od té doby, co jsme se se Sadie rozešly, chodila jsem jinudy. Nechtěla jsem jít kolem Café Diem a dělat to ještě těžším. Občas mi hrozně chyběla a chtěla jsem ten plamen znovu zažehnout. Od té doby, co jsme se rozešly, jsme spolu nemluvily. Nemohla jsem ji jen tak, z čista jasna, kontaktovat. I když jsem chtěla být její kamarádka. Nevěděla jsem, jestli už se z našeho rozchodu vzpamatovala nebo ne. Bloudila jsem v myšlenkách, když jsem pocítila pálení v lýtkách. Ani jsem si nevšimla, že jsem se rozběhla. Oh, Paige.

Asi po 45 minutách jsem se zastavila. Nemusela bych běhat tak dlouho, nemám v plánu zkoušet maratón, ale moje soutěživá povaha to ztěžovala. Jsem celá zpocená a nemůžu popadnout dech, když jsem znovu ucítila vůni té dívky. Ucítila jsem broskve. Rozhlédla jsem se kolem, moje srdce bilo jako splašené. Snažila jsem se jí najít. Nakonec jsem bezmyšlenkovitě nechala svůj nos, aby mě vedl New Yorskými ulicemi. Zavřela jsem oči, abych se mohla víc soustředit. Pravděpodobně jsem za tu chvíli narazila do více lidí než kdykoli ve svém životě a je mi to úplně jedno. Obracím se doprava a pokračuju rovně, ruce držím před sebou. Ještě pár kroků a narážím do něčeho tvrdého. Otevřu oči a spatřím starou paní sedící na lavičce. Zmateně se na mě dívá. Zamumlám rychlé "promiňte," pokusím se usmát a jdu pryč, snažíc se zakrýt mé zklamání. Ta stará paní jedla broskve.

Blbá, blbá Paige. Proč musím být tak impulsivní? Musela jsem vypadat jako blázen. Ale nezáleží mi na to, jestli si cizí lidi myslí, že jsem šílená. Jsou to jenom cizí lidi. Ale kdybych ji našla, nestálo by to za to? Kdyby mě takhle viděla, tak by nejspíš přešla na druhou stranu ulice. Povzdechla jsem si a pokračovala k domu mých rodičů, abych si zaplavala.

Nikdo nebyl doma. Táta i máma jsou v práci. Přijdou mnohem později, když už budu pryč. Namazala jsem se silnou vrstvou opalovacího krému a šla k bazénu. Pro někoho, kdo prakticky vyrůstal ve vodě, je spálení kůže skoro nezbytnou součástí léta. Rodiče vědí, že stále používám jejich bazén. Chodím sem jak chci. Je to pravidelná součást mého tréninku, od doby, kdy jsem se vzbudila. Neplavu každý den, ale třikrát týdně určitě. Jen kdybych si náhodou rozmyslela a tu olympijskou medaili si v pokoji chtěla pověsit. Uplavala jsem 30 bazénů, když jsem se rozhodla skončit. Zapřela jsem se o plovoucí lehátko a vyhoupla se na něj. Ležela jsem a relaxovala, snažíc se chytit trochu bronzu.

Moje myšlenky směřovaly k tomu rannímu incidentu. Teď, s čistou hlavou, jsem se cítila trapně. Jako hormonálně neklidný teenager. Co jsem si myslela? Že ji najdu podle broskvové vůně? Je jasné, že kdo jí broskve, po nich bude taky vonět. Není to žádná unikátní vůně. Možná bych ji měla přestat hledat. Spousta lidí věří, že jejich sny nemají žádný význam, že jen vyvstaly z našeho podvědomí. Můžu být jedna z nich? Protože kdyby jo, neměla bych tohle dilema. Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se osvobodit svoji mysl od těchto myšlenek. Vlnky lehce houpaly s lehátkem.

Sedla jsem si na kraj bazénu, nohy mi visely do vody. Pozorovala jsem, jak plave. Její ruce rozrážely vodu v perfektním rytmu. Konečně ke mně doplavala. Položila dlaně na kraj bazénu a elegantně se vyhoupla vedle mě. Sundala si čepici, ale ani ona nemůže zakrýt její krásu.

"Ehm... Země volá Paige?" položila mi ruku na koleno a já zrudla. Uvědomila jsem si, že na ní celou dobu zírám. Odkašlala jsem si.

"Promiň, fascinovaly mě tvoje... tempa." Tempa? Fascinovaly mě její tempa? Moc hezké, Paige. V duchu jsem se nakopla za tak špatné lhaní.

"Aha..." přiblížila se ke mně a sjela mi rukou na stehno. "Takže tempa, říkáš?" zašeptala mi do ucha. Rozpačitě jsem se podívala kolem, když jsem ucítila brnění mezi svými stehny.

"Dýchej, Paige. Nebo ti budu muset dát dýchaní z úst do úst." Skočila zpátky do bazénu a když byla ve středu, zavolala na mě.

"Poplav, McCullersová! Můžete tu dělat mnohem víc věcí než jen plavat." Zasmála se a potopila se. Skočila jsem za ní.

Vzbudila jsem se a zalapala po vzduchu. Pane bože, ta holka mě zabije. Když říkala, ať skočím za ní, moje tělo se nějakým způsobem svalilo do vody. Pořád cítím teplo, jak jsem se na něm vyhřívala. Chytím ho oběma rukama a pokusím se na něj znovu vyskočit. Jednu nohu přehodím přes něj. Ale nějak se mi nedaří a já skočím znovu ve vodě a lehátko vystřelí do vzduchu. Přistane na mojí hlavě.

"Co to děláš, zlatíčko?" otočím se a vidím mámu, jak na mě překvapení zírá.

"Jenom... zlepšuju svoje tempa," prskám vodu. Pokusila jsem se na lehátko dostat ještě jednou - tak snadno mě nedostane.

"Koupila jsem broskve." Táta se objevila hned za mámou a dal ji pusu na tvář. Napila jsem se další vody, když jsem ho slyšela vyslovit "broskve".

"Paige, tohle je nějaký nový druh cvičení? Pomáhá ti to držet si formu?" Snažil se mě mile zeptat, ale stejně jsem slyšela ten panovačný tón v jeho hlase. Nepochybuju, po kom sem zdědila svoji soutěživost.

"Procvičuje tempa, Nicku. Chceš nějaké broskve, Paige?" Zeptala se máma a zašla zpátky do domu, táta přímo za ní.

Vylezla jsem z bazénu a lehátko jsem táhla za sebou. Položila jsem ho na trávu. Co mají dnes všichni s broskvemi? Najednou jsem si uvědomila, že mí rodiče jsou doma a slunce zapadá. Jak dlouho jsem spala?

Šla jsem rovnou do koupelny a osprchovala se, abych spláchla všechen chlor. Vzala jsem si svojí oblíbenou košili. Takže jsem ji nechala tady. Obrátila jsem svůj byt naruby, když jsem ji hledala. Je to jednoduchá červená kostkovaná košile. Takový univerzální kus oblečení. Nevím, kde jsem si ji koupila a když jsem se ptala rodičů, jen pokrčily rameny. Kdybych si ji bývala koupila sama, rozhodně bych jich vzala víc. Miluju jí! Natáhnu si ji přes černé tílko, k tomu džíny a tenisky. Potom se vydám do koupelny, kde moji rodiče připravují večeři.

"Zase ta košile. Proč ji pořád nosíš?" povzdechla si máma.

"Je univerzální, mami. Kromě toho ji mám vážně ráda. Nikdy nevyjde z mó-"

"Je to jenom košile. Hádat se o ní znovu a znovu je ztráta času. Jsem příliš unavený, abych mluvil o šatníku své dcery. Pojďme jíst, dobře?" Přerušil mě táta ještě předtím, než jsem dokončila větu. Uznale jsem se na něj usmála, že se mě zastal. Tuhle debatu jsme totiž měli už několikrát. Tu košili bych si nechala, i kdybych ji nesměla nosit. Mám pocit, že pro mě má nějakou sentimentální hodnotu. Přemýšlím, jestli je normální, být takhle fixovaná na košili?

Povídali jsme si o mámině práci, o kostelu, o mé práci, nových i starých klientech, nových designových nápadech. A za chvíli byl čas na desert. Jak jinak, než na broskve.

Umývala jsem nádobí, když za mnou přišel táta, aby mě přesvědčil vzít si mé staré kolo. Říká, že je to bezpečnější než chůze. Většinou bych s ním souhlasila, ale chtěla jsem se cestou domů projít. Když jsem umyla nádobí, sedla jsem na kolo a jela k sobě. Znáte rodiče, vždycky si prosadí svou. Moji nejsou výjimkou.


Jak jsem šlapala, přemýšlela jsem o tom všem, co se dnes dalo. Celý dnešní den mi ji připomínal. Sny, plavání, broskve... Bože, tolik broskví! A teď si nemůžu pomoc, ale musím se usmívat. Je vůbec možné, aby se někdo zamiloval do někoho, koho nezná? Nebo kdo vůbec neexistuje?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rinna Rinna | Web | 7. května 2014 v 16:07 | Reagovat

Krásně napsané :)

2 Miara | RB-D Miara | RB-D | Web | 7. května 2014 v 21:56 | Reagovat

Prosím napiš nám svůj názor :) http://rachelbilson-daily.blog.cz/1405/chcete-byt-elite-affs

3 Anne Anne | Web | 9. května 2014 v 18:26 | Reagovat

Úžasně napsané:)

4 Andie Andie | E-mail | Web | 11. května 2014 v 13:55 | Reagovat

Je to super:)

5 Anne Anne | Web | 14. května 2014 v 18:09 | Reagovat

Máš u mne diplom za účast v SONP Jinak http://iheartprettylittleliars.blog.cz/1405/2-kolo-sonpar-pll#pridat-komentar :)

6 Andy Andy | E-mail | 15. května 2014 v 21:08 | Reagovat

kdypak bude další díl?? :)

7 Anne Anne | Web | 18. května 2014 v 18:48 | Reagovat

Omlouvám se,ale od pondělí do pátku budu mít hiatus víc na http://iheartprettylittleliars.blog.cz/1405/hiatus-19-5-23-5#pridat-komentar,promin za zk.k.:/

8 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 21. června 2014 v 16:51 | Reagovat

Sem na to zvedava...=)

9 Rinna Rinna | Web | 24. června 2014 v 18:03 | Reagovat

Výsledky kontroly affs
http://hrhkatemiddleton.blog.cz/1406/vysledky-kontroly-affs-naberu-affs
PS: Promiň za zkopírovaný komentář :)

10 veryss | RB-D veryss | RB-D | Web | 6. července 2014 v 10:00 | Reagovat

ahoj, omlouám se, ale budu tě muset odebrat z Affs.. kdyby si se vrátila, klidně zase napiš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama